Objektivně – minulý víkend jsme byli na běžkách v Harrachově a následně jsme si víkend prodloužili do pondělí na sjezdovky. Bylo to skvělý – ty sjezdovky teda, běžky byly utrpení – mlha, sluníčko, sníh, mráz, ošlehaný tvářičky, endorfiny z pohybu proti mé vůli, palačinka za odměnu, polomrtvý usnutí po návratu z běžek ještě ve zpocenejch věcech, následke slastná horká sprcha a po večeři a lahvi vína v rekordnim čase umdlení po opojnym sexu. A nadále objektivně – dneska večer Státní opera a La Bohéme a zítra ráno odjíždíme do Budapeště – nemáme moc pevnej plán, ale určitě to zahrnuje lázně, turismus, kavárnu, šmírování maďarských domorodců, klobásky, víno a hlučný sex na hotelu. Objektivně mi závidí asi každej teď.

JOY

Subjektivně? Jasně, Krkonoše jsou krásný, pohyb byl skvělej a lyže mě mega bavily. Ale celý týden sotva pletu nohama jak mě bolí svaly a léčím si močáček (z toho jak jsem hodinu ležela na sjezdovce ve stínu se snowboardem na nohou a nešlo to ani nahoru, ani dolu a já byla jak chrobáček, co holt čeká na jaro nebo umrzne – podle toho, co přijde dřív). V práci jsem sice jenom tři dny odiciálně, dneska dopoledne poloilegálně. Ale sotva se zastavim – závěrka, zaučuju nováčka a změny v procesech; takže celkem lahoda. Diplomka mě straší ve snech, protože nevim jak probourat metodologickou propast k úspěšnému sepsání. Budapešť je daleko – musí se tam dojet, program tam naplánovat a trochu si ho užít, ať to jenom neprospíme, což je přesně to, co bychom vlastně chtěli. Po návratu mě zavalí práce, která se bude po dobu dovolené kupit. Diplomka se odsune… Jako jooo, jsem ráda, že se mám a že si žiju a nechci kňourat. Ale lázně bych si užila víc za tři týdny až měsíce, až by bylo klidněji =o/

Advertisements