Zvláštní, že v poslední době řeším já, i většína mých kamarádek a známých, stejnou otázku – co s životem, co se sebou?

proste skoc

http://www.incidentalcomics.com/2015/02/the-creative-processor.html

Každá si klademe rozdílné konkrétní otázky, ale všechny před prahem třicítky (bože, ne!!!!) hledáme smysl a směřování svých životů. O celou dekádu později než naše maminky a babičky. Stále jsme byly dětmi, užívaly si školní bezstarostnosti, plánovaly jsme si že „až“ dostudujeme/rozjedeme kariéru/docestujeme… „tak“ začneme cestovat/budovat kariéru/psát knížku/rodit děti… A žádné to nefunguje. V rámci toho čekání na „až“ nám nějak nedošlo, že nám utíkají roky. Nelituju svého života ani svých rozhodnutí. Lituji, že jsem čekala s cestováním „až“ dostuduju, protože studovat bych mohla i těhotná/dětná, ale cestování už bude jenom komplikovanější, ne nemožné, ale komplikované.

Všechny chceme „něco“, ale nevíme co, měly jsme tolik „až“ a teď vidíme, že všechny „až“ nestihneme, že si musíme vybrat, kudy a kam chceme, co a proč chceme. A nevíme. Čekáme až nám někdo řekne co máme dělat a on nikdo nejde a my v rámci nerozhodného přešlapování stojíme stále na místě – utíkají nám „až“ a čas se krátí… Ztratily jsme dekádu, kterou všechny milujeme, ale nevíme jak se postavit k té nové dekádě, jak do ní vstoupit. Navíc si všechny začínáme uvědomovat své biologické hodiny, zatím netikají moc nahlas, ale už o nich víme – chceme je vyslyšet? Hned? Později? Nikdy? Budeme si to vyčítat? Jsou rozhodnutí, která jsme nedělaly a teď nemáme už čas na rozmyšlenou…

Všechny chceme „něco“ a všechny chápeme, že si ho musíme sami naformulovat a nadefinovat, pak se za ním rozeběhneme. Ale nevíme co si vybrat a kam se rozeběhnout. Nechceme litovat a mít pocit, že jsme se rozhodly špatně a v nevhodnou dobu. Chceme… Co? Kdy? Teď? Opravdu? Ještě naposledy se nezodpovědně rozeběhnout za posledníma „až“ a křečovitě si je utrhnout?

Advertisements