Důrazné, rytmické a neodbytné vibrování anonymního telefonu v officu mi připomene melodii, kterou nejsou schopná uchopit, po chvíli přemýšlíení, hledání a pátrání – á voila: https://www.youtube.com/watch?v=68ugkg9RePc

Hned s prvními tóny zavřu oči a intenzivně si prožiju necelé čtyři minuty:

Je mi třináct, Ája slaví patnáctky a všechny si připadáme dospělý a důležitý a hlavně huuustý – jsme na diskotéce v Pizzerce, namalovaný jak omalovánky, záměrně bílý trika, ať to svítí, krátký trika, ať nám lezou pupíky a boty na vysoký platformě – to totiž frčí! Stejně jako pramínky kolem hlavy spletený do uzoučkejch copánků. Jak říkám, jsme hustý.

A tančíme na tuhle pecku, a tančíme co nejvíc sexy to jde – pereme prádlo, vyměňujeme žárovku, šlapeme zelí, smějeme se na sebe, rozhlížíme se po okolí, jestli si všichni všimli, že ta Pizzerka dneska prostě patří nám!

Pak kolem projde Radek a pohladí Áje zadek a my jsme totálně v rauši, protože do teď jejich „vztah“ držel v tajnosti – znamená tohle nějakou změnu? A pak mě Janču vyzve k tanci, na ploužáka! Janču! Ten nejdrsnější týpek z celýho okolí, kterej má motorku a bílý tílko k volnejm džínům a cigáro nosí za uchem! A na ploužáka si přišel pro mě! A ploužíme se, mezi náma prostor na menčí africkej stát, očima těkáme pryč. Holky se culí na kraji parketu a ukazujou na mě palce jako jedničky. A já si připadám jako královna parketu… Totálně omámená… Píseň dozní…

Otevřu oči, jsem v práci, v kanclu, přede mnou nějaký zvrzaný daně, za mou uječená kolegyně, vedle mě ztrápená kolegyně, naproti unavenej kolega, protože synovy rostou zuby… Co tu vlastně dělám? Radši si „Blue“ pustim znovu. Ať mi je ještě chvíli třináct…

Reklamy