Stejnej Tomáš, který mě zval na fesťák, kde mě nechal potom na vesnický diskotéce napospas místnim dovorodcům. Stejnej Tomáš, kterej si kolegyni Anetku pyšně vodil za ruku kanclem a stěhoval ji k sobě, aby ji s komentářem „je to kurva“ potom pustil k šípku. Stejnej Tomáš, kterej s kolegyněma řešil spodní prádlo pro svou současnou milenku. Stejnej Tomáš, kterej dělal takový tajnosti kolem svý africký dovolený. Stejnej Tomáš, kterej zásadně „nám nickám“ nepodrží dveře a nezdraví je, ale s vyššim managementem se stýká na obědech a důvěrně jim leze do prdele úlisným tykáním a pamatováním si jmen jejich dětí a psů. Stejnej Tomáš, kterej nastupoval se mnou, ale prostě se rozhodl, že jde přes mrtvoly a korporátní rétorika mu nevadí… Neleží mi v žaludku tolik, ale je natolik hlučný a okázale dýchající pro společnost, že mi v tom žaludku vlastně leží…

„Hele, mám tahák na proslov, co budu mít před papalášema.“

„Myslíš, že za mě můžeš jít na informační meeting? Já budu prezentovat papalášům. Neboj, všechno se včas dozvíš, ale já se v tomhle malym týmu už dlouho nezdržim, víš ;)“

„Myslíš, že mi ta košile sluší? Potřebuju udělat dojem na papaláše, víš.“

„Tak jsem si včera ten proslov třikrát řekl nahlas a jestli to vyjde přijede sem táta a pozve mě někam nóbl na první pracovní večeři. To jsem zvědavej jakej podnik vybere.“

Jasně, Tomáši, jsi důležitej jak hovno u cesty, držíme ti palce a všichni si oddechneme, až tvůj povýšenej xicht opustí naše patro a oddělení…

Advertisements