Už podruhé v životě jsem v situaci, kdy na výkřik „chci upřímnost“ odpovím upřímně a následně jsem odsouzená jako zlá, manipulativní a bezcitná lhářka.  Můj život trval déle než tyto dvě epizodky a většina známých s tím souhlasit (snad) nebude. Ale nemůžu se zbavit pocitu, že na tom něco bude. Přece jenom – dvě jsou už víc než jedna.

Na jednu stranu mě fascinuje, jak se ze zdánlivě nevinný věty může stát aféra, která ovlivní příštích pár měsíců a pravděpodobně i pár lidí. A na druhou mě ničí, jakou váhu mají slova. Slova neuváženě vyřčená. Slova, která jsem vypustila, protože jsem myslela, že můžu, že je protistrana unese, že jsem v domáckém prostředí, kde si nemusim dávat pozor na pusu… Slova, kterých lituju, přestože si stojim za každym jedinym z nich.

Advertisements