A tak jsem se přestěhovala do Kolína nad Rýnem. Slibovala jsem na všechny strany, jak to budu detailně rozepisovat na blogu, ale nějak to nevyšlo. Jednou za čas všechny přátele odbudu příspěvkem na Facebooku. Radši splodím email bývalým šéfovým nebo zavolám babičce než vést ještě jeden blog. Ano vím, co chci v životě dělat a měla jsem to „štěstí“ že se mi to splnilo. Ono vlastně nejde o práci jako takovou, ale o lidi se kterými pracuji. Vlastně kvůli nim jsem se zadlužila a táhla se přes dvě republiky.

Nemá smysl se vracet.

Smiřte se s tím co chcete. Ne s tím, co Vám okolí říká, že byste měli chtít, ale s tím, co Vy doopravdy chcete. A jestli chcete šít ve stodole záclony, zakládat rodinu, stavět dům, být workoholik, nájemný vrah, politik či popelář tak pro to udělejte maximum ale hlavně si to vychutnejte.

Pracuji a žiji v Kolíně nad Rýnem, emigrovala jsem ze své vlasti, kde jsem před třemi lety došla k názoru, že už tu dál žít nechci, dělám s lidma, které zajímá můj názor a nechají mě rozhodovat nebo se se mnou zhádají (stále jsem ve zkušebce a stále mě nevyhodili – beru to jako dobré znamení) a užívám si to.

Byla to velká změna – ani ne. Je to makačka? Jako prase. Jsem spokojená? Ano. Šťastná? Zatím ne. Co mi chybí? Vlastně ani nic.

Jde o to, že mě unavuje, jak mi všichni říkají, jééé ty se máš, taky bych šla. Milí zlatí, když jste šťastní tam, kde jste, tak byste to neměli měnit. Chcete navštívit nebo žít v jiné zemi, jděte do toho. Pokud se Vám nechce, zeptejte se proč a odpovězte si upřímně. Smiřte se s tou odpovědí a užijte si to. Jsme jací jsme.

Reklamy