Slíbených 40 km podél řeky se ukázalo být delší a více kopcovité než Uragán sliboval (opět), ale až na krizi, kdy mi došel cukr a hlad přemohl mou racionalitu – slunečno, teplo, krásně, cestou jsme objevili nádherný občerstvení v Ledci,  kam se doufám vrátit, když ne tohle léto, tak to příští určitě, Sázavský klášter s otevřenými starými knihami na starých jazycích a písmech, které jsem horko-těžko přelouskala. Nádherný den v nádherném končícím létě.

Nejúžasnější byla ovšem cesta zpátky domů vlakem – už dávno jsem nejela ve vlaku skoro dvě hodiny s vykloněnou hlavou, necítila jsem vítr ve vlasech, nekřičela dětsky nadšeně „hele, kočka číhá“, neunášela jsem se nad mraky ozářenými zapadajícím sluncem…

I vám posílám pohlazení po duši =o)

cesta

Reklamy