Kdysi v dávné pubertě jsem vyšívala, dost přešívala a maličko háčkovala a pletla. Na šití jsem neměla odvahu nikdy zatím. Ale i na vejšce jsem trávila hodiny ohnutá s jehlou a nití nad sukní a dělala z ní kabelku, nebo nad kalhotama u kterých jsem se pomocí nášivek a záplat tvrdošíjně odmítala fakt, že kalhoty dosloužily. Už více než měsíc mám půjčený šicí stroj od tchýně a od rodičů mám v obálce finanční částku „na šicí stroj“. Stroj byl vždycky strašák, radši jsem v ruce šila tři dny to, co by stroj uměl za půl hodiny. Rozhodla jsem se, že je na čase tento pocit prolomit!

Začala jsem krácením a entlováním sukní – co může být jednodušší, že? Zkoušeli jste někdy zkrátit dlouhou kolovou sukni? Možná jsem jenom nedovtipný blbec, co nemá okoukané fígle, ale já se špendlíkama a nůžkama a metrem strašila a strašila, až jsem z dlouhé sukně udělala sukni do půl lýtek, kterou jsem nechala radši dole šišatou, jenom aby neskončila jako mini =o/ Velice nápomocná byla Uragonovo poznámka, že zadní díl by měl být kvůli zadku delší. A měl pravdu! Z perfektně rovné našpandlené sukně, když ležela, se na mě stala pytlem co prostě nesedí. Po zapracování rady o pár centimetrech přidaných na zadek – voilá, mám minimálně jednu super modrou sukni vlastnoručně zkrácenou, kterou nosim skoro denně 😉

Ale protože nejsem hloupá přece – zvlášť když jsem natěšená a odhodlaná – koupila jsem si krásnou jemňoučkou látku, kterou neumím odborně pojmenovat a pod ní elastickou podšívku. Nejsem blbá přece – ušiju si sukni.

Látky jsem rozhodila na postel, oblíbenou sukni na látku položila a obstřihla jsem maličko širší tvary – jednak na kila navíc, jednak na švy. Asi týden mi trvalo, než jsem těch x zmatených dílů k sobě vůbec sešpendlila. A pak nastal ten problém – vybrala jsem si ideální látky pro začátečníka. Pružná látka se na normálním stroji krabatí, ta jemná je trhaná jehlou a klouže.
Nevadí, směle do toho, postupnými kroky si rozmyslím jenom příštích 10 minut projektu a pak koukám, co jsem způsobila – výsledkem jsou hrozný boule na bocích, kde mám asi 30 vrstev látek kvůli zášivkám… Nicméně mám ručně všitý zip, sukni mohu obléci a zapnout, zastřiženou plánovanou délku jsem dva týdny špendlila a poměrně obstojně ji nakonec zachovala v rovině a skoro v tý výšce, kde jsem ji plánovala.

No – jako sukně to vypadá, což je úspěch! Zatím sbírám odvahu vyrazit s ní do společnosti… Ale pro další projekty začnu od jednoduchých střihů a látek s pečlivými návody k nějakým specialitám typu vypodšívkovaná dvouvrstvá sukně z náročných materiálů…

Posuďte sami mou prvotinu:

(boule a nechtěné krabatění na bocích nekomentovat =D)
1

Advertisements